Jablonecký Deník.cz o skupině SOHTASH
Z Železného Brodu na Jablonecku jezdí skupinka lidí na válkou zničenou Ukrajinu. Co nejblíže k předním liniím fronty dováží hlavně drobnější vybavení. Taktické boty, rukavice, dalekohledy, na druhou stranu ale i terénní automobily. „V posledním půlroce jezdíme na východ Ukrajiny každých čtrnáct dní,“ popsal jeden z koordinátorů pomoci Vasil Andriško. Více než dvacet let žije v Česku, konkrétně na Železnobrodsku v Libereckém kraji. V Oděse vystudoval dvě vysoké školy, dnes v Česku podniká ve stavebnictví. V současnosti například rekonstruuje kanceláře v Brodě.
Na východní Ukrajině žijí jeho rodiče a bratr s rodinou. V místech, kde je relativní klid. „Zvláště rodiče nikam odejít nechtějí. Bratr věří, že vše se přežene.“
Sám Vasil Andriško se aktivně zapojil i do takzvaného Majdanu, což byla série masových demonstrací na Ukrajině trvajících od listopadu 2013 do února 2014. Ty vedly ke svržení proruského prezidenta Viktora Janukovyče. „I když už jsem dávno žil v Česku, pomocí sociálních sítí jsem burcoval známé na Ukrajině a informoval Ukrajince tady,“ zavzpomínal.
Hned v prvních dnech agrese Ruska na Ukrajinu spoluorganizoval emigraci rodin a známých. „Nabízíme ubytování pro uprchlíky a základní právní pomoc,“ popsal již v únoru loňského roku, jen pár dní po invazi.
Spolu s dalšími krajany žijícími v Česku je dnes v kontaktu s předsunutými jednotkami ukrajinské armády. „Oni potřebují pomoc, která není tak viditelná. Civilní obyvatelstvo je sice ohrožené, ale humanitární pomocí zásobováno relativně dostatečně. Armáda má zbraně, dochází ale drobnější taktické věci právě pro předsunuté jednotky. Například optické zaměřovače na pušky a samopaly,“ popsal Andriško.
Na frontu vezli ale i terénní auto. „Za měsíc už bylo poničené k nepoznání, sháníme náhradní díly i další spolehlivé vozidlo,“ povzdechne si.
Zmíněná skupina „českých“ Ukrajinců zůstává v anonymitě. „Je nás dost, většinou drobní podnikatelé. Kolem nás je hodně Čechů, kteří pomáhají od prvního dne, takže další pomoc zvenčí tolik nepotřebujeme. Tváří naší pomoci jsem jen já osobně,“ vysvětlil Andriško. Některé další členy skupiny redakce Deníku zná. Materiální pomoc skladují v Železném Brodě nebo v Pardubicích. Odtud se materiál odváží přímo na Ukrajinu.
Do oblasti bojů vyráží po pečlivém uvážení. Přes telefony a sociální sítě jsou propojeni přímo s konkrétními jednotkami ukrajinské armády. „V Česku, a myslím, že i na celém světě, jsou obrázky války na Ukrajině zkreslené. My od těch jednotek máme záběry přímo z první linie. V televizi vidíte sem tam nějaký výbuch a ohně, v zákopech je ale realita mrtvých chlapů,“ vykreslil drsnou skutečnost.
Cesta z Česka na východ Ukrajiny je dlouhá cirka 3 000 kilometrů. „Jedou vždy dvě auta. Menší dodávky, aby nebyly moc nápadné, ale aby se do nich co nejvíce vešlo. Jedno plné, druhé prázdné. Kdyby se cokoli po cestě stalo, můžeme náklad přeložit,“ popsal, jak jejich dobrodružná pouť vypadá.
Samotná cesta bývá na první pohled organizovaná, na druhou velice spontánní. „Dostaneme požadavek na deset dalekohledů, tři puškohledy, nějaké jídlo. V horizontu několika dnů. Věci seženeme, naložíme a vyjíždíme na předem domluvené místo. To se ale v průběhu mění. Voláme styčným lidem i pár set kilometrů od místa předávky, abychom se ujistili, že to stále platí. Mnohdy jsme už museli jinam.“
V centru Sokolka se konala spousta společenských akcí nejen pro uprchlíky z Ukrajiny. Na snímcích akce k Vánocům.
Nejblíže k frontové linii u zkoušeného Bachmutu se dostali na čtyři možná pět kilometrů. „Když jsme tam vystoupili z auta, každých pár sekund jsme cítili, jak se třese zem po výbuchu rakety,“ přiblížil Andriško.
Intenzivně vnímá pomoc Česka, které považuje za svůj druhý domov. „I když je Česko malá země, pomáhá velice intenzivně. Máme štěstí, že jsme obklopeni Čechy, kteří pomáhají od prvních hodin od vypuknutí války. Kdykoli se na ně obrátíme se žádostí o pomoc, jsou připraveni. Na Ukrajinu proudí velká pomoc,“ děkuje všem, kteří nabízejí pomocnou ruku.
K frontové linii se nyní skupina opět přiblíží po 20. březnu. Přesný den bude záležet na mnoha okolnostech a tak trochu i utajení. „Mnozí z nás mají na Ukrajině rodiny a obáváme se, že by si je mohlo Rusko najít,“ obává se Vasil Andriško. Pokud by chtěl někdo pomoci, lze ho kontaktovat na telefonním čísle 608 615 238.
Zdroj: Jablonecký deník.cz