Cesta na východní Ukrajinu – druhá část cesty - předání T4 Jirka a další pomoci, zdravotnického materiálu do nemocnice Druzhkivka

Poznámky plynule navazují na předchozí část cesty s L200 Pavel. Když jsme se rozloučili s jednotkou 33, museli jsme se vracet zpět pro T4 Jirka do Pavlova.

Podcenili jsme trochu časovou náročnost, naše úkoly na východě jsou předat podporu a T4 jednotce 33, což je v Kramatorsku a následně máme předat zdravotnický materiál v nemocnici v Druzivce a poslední je předání podpory 3 zásahové brigádě, kde probíráme jejich požadavek na auto. 


Přijiždíme do Kramatorsku na místo setkání s jednotkou 33 a setkáváme se se dvěma vojáky jednotky, kteří přebírají materiální podporu a auto T4 Jirka. Mají ze všeho velikou radost a opakovaně děkují, my musíme přeložit zdravotnický materiál z T4 do Vasylova auta abychom mohli předat T4 a pokračovat dál. 


Při předávce se spouští sirény ohlašují útok drony nebo raketami, nikdo tomu nepřekládá pozornost, všichni věří, že protivzdušná obrana udělá svojí práci. Předáváme auto T4 Jirka se všemi potřebnými dokumenty. Čekali na něj dlouho a opravdu vřele nám za něj děkují. Od pořízení auta se na něm udělalo opravdu hodně práce a oni to vidí a dokáží pomoc a práci všech ocenit.

Nezbytné podpisy vlajek a jedeme do nemocnice v Druzhkivce, už je tma a blíží se velitelská hodina, kdy se všechno zavře.

Je pro nás obtížné nemocnici najít, je tma, ulice nejsou osvětlené, ale po chvíli přijíždime do spoře osvětleného areálu budov do U, kde jsou zastřešené rampy a pod nimi postávající rehabilitujíci pacienti. Nemocnice jak ji známe u nás to opravdu není. Jsou rádi, že mají alespoň takové zázemí pro záchranu a ošetření raněných.

U druhé rampy jsme směrování na vykládku materiálu. U předávky je asi deset zdravotnických pracovníků, postupně otvírají krabice a prohlížejí obsah, je vidět, že jsme jim opravdu pomohli a budou moci pomoci svým pacientům. 


Jednu krabici označují za stěžejní před všemi, naše práce je v tomto podobná. My máme také radost pokud se nám podaří zajistit material, který pomůže. Oni také nejsou příjemci podpory, ale zprostředkovatelé, ale jejich práce je současně jejich posláním, jsme rádi, že se to povedlo. Získáváme podpis na vlajku, dokumentujeme přejímku a loučime se.

Poslední předání je se zásahovou jednotkou 3. zásahové brigády, ptám se Vasyla jak vypadá práce zásahové jednotky. Jsou to vojáci, kteří plní speciální úkoly. Jedná se o práci výhradně s vybavením, které unese voják na sobě, proto offroad, který potřebují poveze na korbě a uvnitř vyzbrojené speciální jednotky, které například určenou oblast vyčistí a zase se stáhnou do bezpečnějšího místa. Kluci se kterými jsme se setkali, měli max do 30 let, mají chvilku volno a jsou s rodinami ve městě, povídáme si ve tmě v kruhu. Předáváme podporu, nezbytné podpisy na vlajku a obracíme se zpět.

Je asi 22 hodin a čeká nás 1500 km na západní Ukrajinu. Většinu odřídil Max, který asi po 1000 km vystupuje na centrální Ukrajině. Při cestě z východu stavíme na tankování, auta po celou cestu tankujeme z kanystrů, které jsme naplnili pŕed cestou. Delší zastávku uděláme asi ve 2 hodiny ráno, to už ani Max není schopen pokračovat a musíme si odpočinout. Asi na dvě hodiny trhaně spíme v 5-ti lidech, každý na svém sedadle, dvakrát slyšíme sirény, které úspěšně zaspíme.

K vlasní přepravě, kromě pro nás těžko představitelé kvality komunikací je zde velká míra odvahy řidičů! Rychlostní limity jsou dodržovány jen tam, kde jsou kamery, jinak se jezdí o mnoho rychleji. Automaticky auta když to jde, tak jezdí za krajnicí, aby bylo možné kdykoliv předjet, plná čára je jen doporučení. Na druhou stranu jsme za celou dobu viděli jen jednu fatálnějši nehodu.

Zastavili jsme se na jídlo v jídelně s přehlídkou ručních protitankových zbraní, kromě toho, že jídlo na Ukrajině je moc chutné, pestré a čerstvé. Tak jsem si uvědomil, že jsme od jednotek obdrželi artefakty v podobě trosek z munice a jeden transportní obal na javelin. Materiál půjde do muzea nebo do aukce a vrátí se na frontu v podobě materiálu, který bude potřeba.

Diskutujeme s Vasylem o seznamu potřebných položek na webu, jak ho aktualizovat, jak zajistit, abychom cílili jen na to aktuálně potřebné a tam směřovali zdroje, protože finanční ale i časové zdroje jsou omezené, rekapitulujeme fungování a organizaci práce, co a jak můžeme zlepšit. V této souvislosti Vasyl popisuje, jak to vypadá ze strany jednotek, my jsme “Volonteri”, dobrovolníci. Když voják potŕebuje vybavení, pošle prostřednictvím velitele žádost. Na povaze vybavení a možnostech mu vybavení přijde tŕeba za dva měsíce a v tu dobu buď už není potřeba, nebo je potřeba dříve. Jako když máte kopat jámu a lopata příjde v polovině práce. Proto vojáci zjistili, že od dobrovolníků budou mít potřebné vybavení v některých případech dříve, požádají velitele a ten pošle zprávu Vasylovi a ten vybavení zajistí třeba do dvou týdnů, především podle toho kolik máme prostředků na pořízení pomoci.

Tohle je podle mne častý dotaz dárců a i mně to na začátku napadlo, proč jim to nepošlou z armády, ale ve válce to není jako v nákupu, objednáte si a někdo to dodá, je to moc velký problem, aby měl jednoduché řešení, o to je naše práce důležitější.

Většinou je material obklopen okolo dovozu offroadu, nebo jiného auta, teď to byly dvě auta naráz, ale zase za delší dobu, protože jsme neměli peníze na nákup aut. Večer, co jsme odjeli z Kramatorsku, nám poslal Leonid zprávu, že vyrážejí do práce, totéž druhý den vyrazila T4, obě auta okamžitě začaly plnit svoji funkci. Přemýšlím, co jsme za poslední měsíc dva dokázali, když jsme předali pomoc na místo a vrátili se. Důležitý je cíl: Vrátit se zpět, protože i to je náš úkol.

Teprve na této myslím objemem a náročností prozatím největší cestě, jsem pochopil kolik lidí musí udělat správnou věc, aby se toto povedlo. Díky lidem z dobrým srdcem a pochopení situace, jsme mohli vytvořit maximální efekt pomoci, nikdy bych nevěřil, ale byly to desítky lidi, moc děkujeme každému jednomu, kdo pomohl finančně, věcným darem, prací v projektu a přiložil ruku k dílu.

Připravujeme další pomoc, další auta, nyní především materiály zajišťující teplo, zákopové svíčky, hřející polštářky na ruce, nohy, oblečení, spacáky, karimatky, trvanlivé potraviny, viz. Seznam aktuálních položek.

Pracujeme dál, cíl je jasný, pomáhat těm, co jsou na Ukrajině vepředu, aby ti za nimi (včetně nás), mohli žít svobodně a v míru.

Další díky od jednotky přichází záhy, při naší cestě domů.