Jan Riedl

Stalo se, přišel u mne impuls, kdy jsem cítil potřebu, že musím něco udělat, a nemít pouze špatný pocit, z dění okolo mne a dění ve mně. V té chvíli jsem začal projekt, kterého jsem dnes součástí, aktivně vyhledávat. Prvním nápadem bylo pomoci jednotce Phoenix, která zachraňuje životy na nule a o které jsem si přečetl články na internetu. Jsou to opravdoví hrdinové, kteří už bohužel dnes mají ztráty i ve svých řadách, nejde jen o to jaký je hlavní přínos jejich práce v místě konfliktu, ale už jen to, že jsou ze západu působí pro ukrajinské vojáky jako velká podpora, že v tom nejsou sami. 

Lidé, kteří by si mohli užívat tepla a bezpečí domova řídí v noci offroad a vezou je rozstřílené z nuly a riskují svůj život, aby zachránili ten jejich. Je pak o to neuvěřitelnější, když je to 21 létá holka z české republiky, která si ještě život ani nestačila užít, je těžké se při zpracovávání takových informací trochu nestydět.

Moc mi to rezonovalo s tím, co jsem cítil, že potřebuji pomoci naprosto adresně, měnit lidem život k lepšímu a nemít u toho zprostředkovatele. Napsal jsem redaktorovi článků, abych se s jednotkou spojil a nabídl pomoc, ale nepovedlo se to. Potom jsem četl článek v Jabloneckém deníku o práci Vasyla Andrishka a lidí okolo něj a narazil jsem na jedno telefonní číslo, které zveřejnil v článku. Trochu mi z počátku vadilo, že ta pomoc není do oblasti záchrany a léčení, ale záhy jsem pochopil, že to vůbec nevadí, protože jakákoliv pomoc tímto směrem je ve svém důsledku něčí záchranou, jen to musíte být schopni a ochotni vidět z jiného úhlu.

Jako jsou na našem webu seznamy potřebných položek v originální podobě od Vasyla ve WhatsAppu, tak podobně vypadal seznam, který jsem dostal jako odpověď na otázku, jak mohu pomoci. Snažil jsem se rozluštit, co přesně je potřeba, zvolil jsem si variantu předání podpory osobně, myslím že to byly čelové svítilny, pneumatiky do bláta, něco, co jsem uměl dobře vybrat.

Hned na první předávce jsem poznal nejen Vasyla, ale i Michala Křižku, povídali jsem si o tom co je potřeba, co už skoro rok pro Ukrajinu dělají, bylo evidentní, že je to fuknční projekt, který má výsledky. Od prvního okamžiku jsme začali organizovat zajištění offroad pickupu, který byl potřeba a který jsem nabídl pomoci koupit. Při výběru a výkupu vozu jsem poznal Michala z Ukrajiny, který rozumí autům a pomohl s posouzením technického stavu. Když bylo auto vykoupené, tak jsme ho převezli do servisu, kde zase pracovali lidé z Ukrajiny a kteří dodali do projektu práci zadarmo. 

První cestu s pomocí na Ukrajinu jsem jako řidič absolvoval s jiným offroadem, je to na delší vyprávění, které na web v nějaké podobě možná přidáme, co bylo pro mne podstatné, seznámil jsem se díky tomuto projektu určitě s více než desítkou lidí, kteří jsou moc příjemní a je obohacující s nimi spolupracovat. 

Těm kterým pomáháme svojí prací, si pomoc opravdu zaslouží, cítím hrdost k lidem, kteří bojují za svoji zem a za morální hodnoty, které jsou vlastní i nám.

Když si vzpomenu na pocit studu při poslouchání příběhu o slečně z Čech za volantem offroadu na nule, tak se dnes stydím o něco málo méně, získal jsem nové přátele, mám pocit, že to co dělám má smysl a může to třeba jen malým dílkem pomoci nepříznivou situaci zvrátit. Dovolím si tvrdit, že lépe rozumím stranám konfliktu, díky osobní zkušenosti s lidmi v něm a je pro mne ještě méně akceptovatelné stát stranou, cítím se na jedné z nich a něco dělat je pro mne přirozenější, než si jen stěžovat a bát se budoucnosti, jak jsem to měl dříve.

Pro okolí se může zdát, že ta pomoc proudí jedním směrem, ale já si touto věcí nejsem vůbec jistý, to co jsem za půl roku získal pravděpodobně převáží to, co jsem u toho obětoval. 

Nezáleží na tom, jak se zapojíte, ale že se odhodláte a uděláte to, možná budete mít potom lepší pocit ze svého života a současně změníte život někomu dalšímu.

Když jsem pochopil, jak to celé funguje, přišlo mi líto, že o tom projektu neví více lidí, Vasyl a další dárci a spolupracovníci mají za sebou hromadu velmi dobré práce a výsledky hodné následování. Moje role je teď pomoci s zajišťováním zdrojů právě zajištěním větší informovanosti o těchto aktivitách, budu jezdit na Ukrajinu s další pomocí a psát o tom, budu dělat, co bude potřeba a jak to bude dlouho potřeba.

V našem projektu je řada nápadů, kterým chybí kapacita, nebo nápady jak pomoci přinesete sami a společně je snáze zrealizujeme. Je evidentní, že nás čeká ještě dlouhá cesta a čím dříve každý pochopíme svojí roli, tím dříve dáme věci do pořádku a ušetříme více životů a lidského utrpení a to i na straně nepřítele.

Zkuste to také a zapojte se s námi, nebo klidně jinde a jinak, jen nebuďte nespokojení s realitou a stranou problému, nejedná se o nic méně, než o naši budoucnost a budoucnost našich dětí, za to má smysl bojovat.

Děkuji, že jste si přečetli můj příspěvek.

Děkuji, že pomáháte.

Honza Riedl

Těm kdo pomáhají vřelé díky a pro ty co dnes bojují za svoji zem a naše hodnoty: Sláva Ukrajině! Hrdinům sláva!