Cesta na Ukrajinu, říjen 2024: Honzova pátá cesta
Byla to moje pátá cesta a každou na počátku provází pochybnosti, obavy z toho co mne čeká. Pokaždé se mi nechce od rodiny. Pro mne je to práce s jasným cílem. Pokud nejedu osobně, neumím doručit a předat informace o výsledku a i když tady jsem, stejně to neudělám dost dobře a mám co zlepšovat. Pokud nebudou informace, nebude o naši práci co nejpřesněji informovaný dárce a i dobrovolník, tak se ochota vybrat projekt k podpoře a zapojit se, sníží. Pokud nepracujete a nebo není práce vidět, není podpora, z kruhu se nedá vystoupit, aby současně pokračoval. Ideálně by na předávce měli být dárci a dobrovolníci, aby si ověřili, že to co dělají má smysl a 2500km od nich jsou lidé v kritických životních podmínkách a pomoc opravdu potřebují.
Cesta s Hyundai z Prahy 20:00, přes Ostravu 23:45, kde budím Ivana, abychom naložili 10ks elektrocentrál a mohl jsem pokračovat dál. Díky Ivane za pomoc a Juro za vyzvedutí u prodejce, zase jsme něco málo ušetřili, mířím na přechod Slovensko – UA, Sobrance 6:30. Před obchodem jsme se potkali s Vasylem abychom převezli auto na Zakarpatí.
Přijeli jsme na oběd a rovnou se stavili za Andrejem v Muzeu a za Michalem. Oba jsou pevnou součástí SOHTASH, kde jsme vyložili elektrocentrály a auto Michal odvezl na zavaření nosné části podvozku.
Odpoledne jsme s Vasylem a Denisem zprovoznili 10 elektrocentrál, dopnili olej, benzín a každou otestovali cca 20minut v chodu, všechno co se veze má frontu musí být otestované a funkční.
Riziko nespočívá jen ve zbytečně dovezeném materiálu, ale hlavně absence, nefunkčnosti může vojákum i uškodit, pokud se na ní nemohou spolehnout. Napřiklad auta mohou být úplně rezatá, ale musí jet, když je potřeba. Ztráta funkce může v nevhodnou chvíli znamenat ztrátu života.
Večer jsme naložili všechny tři auta, 14 krabic se zákopovými svíčkami, 10 elektrocentrál, 2 sady pneumatik, jedny nové do bláta pro L200 a jedny použité, kanystry s naftou na cestu 265
litrů, děkujeme Michalovi a Alexandrovi. Naložili jsme 6ks zákopovych kamen, všechno co jsme měli naložit a mohli naložit nyní bylo v autech. Během cesty po Zakarpatí, ale i z centrální Ukrajiny bude materiálu ještě přibývat.
První část cesty
Večer jsme s Vasylem udělali administrativu na předání, abychom měli vše v pořádku na cestu a následoval den počátku cesty. Večer jsme si opět udělali jasno mezi naším a kyjevským časem, už jsem o tom psal, jak se na Zakarpatí cítí být v našem časovém pásmu, proto hodiny na zdi musí být mechanické, které se neseřizují na kyjevský čas :-).
Odjezd ze Zakarpatí je další emoční zkouškou, rodiny se na čas rozdělují, abychom splnili náš úkol. Naše auta opatříme magnetickými znaky organizace SOHTASH, abychom propojili všechny tři auta do jedné kolony, společná příslušnost nám usnadňuje průjezd v kontrolních bodech. Vlajky na palubních deskách je sice pozůstatek daru vojáků v prvním roce a prvních měsících otevřené agrese 2022, kteří nás odlišili od nepřátel, dnes má přesah, pro mne je připomínkou statečných lidí na Ukrajině, kteří bojují za svoji vlast a kterým pomáháme.
Ráno jsme jeli k Andrejovi, kde jsme naložili lopaty, napečené dobroty pro vojáky od dobrovolnice, ovoce, 5 maskovacích sítí, vyrobených dobrovolníky v muzeu.
Další zastávka: zastavili jsme se ve škole, kde byly připravené obrázky a vzkazy od dětí.
Sestava řidičů ze Zakarpatí, Andrej, Vasyl, Denis a já.
Reálný odjezd se všemi zařizováními byl okolo 9 hod. Do Vinice na centrální Ukrajině jsme se dostali v podvečer. Vyzvedli jsme od dárců dvoje velká kamna, Táňu a Dimu, kteří nás vystřídají v řízení. Dima má v nemocnici v Dnipru syna, navštíví ho a odvezou jeho věci a auto. Domluvili jsme se, že mě do nemocnice sebou vezmou. Zastavujeme jen minimálně, tankujeme auta z kanystrů dokud nám zásoby stačí.
Táňa vystřídala v řízení mne a Dima Vasyla. Nemám předsudky ve věci řízení auta ženami, ale i tak mne Táňa překvapila, jak bravurně jela, sice jsem neusnul, ale ne kvůli ní. Rozdělili jsme se s Vasylem, jeli jsme do Dnipra a Vasyl jel na první předávku - 7 elektrocentrál, 2 maskovací sítě, pletené ponožky, sladkosti z Irshavy jednotce 63 brigády směr Robotino.
Dojeli jsme do Dnipra před 5 hod, museli jsme počkat, až bude možné syna navštívit. Po hodině odpočinku jsem se s Táňou a Dimem zašel podívat do nemocnice. Syn upoután na vozíku, ale v dobré náladě z návštěvy rodiny, seznámili jsme se, popřál jsem brzké uzdravení a nechal je o samotě a vyrazil na průzkum. Nemocnice je velká, je vidět, že chybí peníze na modernizaci. Kromě intenzivně provozovaného oddělení je na chodbách všude tma, v Druzivce to bylo ještě složitější, uvidíme večer v Charkově.
Už v minulých cestách jsem psal, jak je jízda na Ukrajině specifická, předjíždění a rychlost, kde to jde a jak to jde, s ohledem na hlídané úseky, nicméně kde jsou silnice užší, platí nepsané pravidlo, že se jezdí polovinou nebo celým autem mimo vozovku a vytvoří se tři pruhy tam kde jsou dva. Funguje to docela dobře.
I když je z hlediska únavy východ slunce obtížný, je příjezd na východ brzy ráno plný zajímavých obrazů, někde vnímáte architekturu staveb, někde přírodní krásy, někde všechno dohromady s hrůzami války, je to syrové, je to přítomné a musíte to všechno přijmout. Je to čas před předávkami, který je většinou tichý, každý bojuje s únavou a připravujeme se na nejnáročnější etapu cesty.
Po cestě z Dnipra jsme se zastavili v naší oblíbené jídelně a dali si boršč. Vyšla na nás pomoc s těžkým hrncem polévky. Kluci se toho ujali. Celá jídelna je čistě s ženským personálem, podívejte se do historie novinek, jestli Vás zajímá jak funguje stravovacích zařízení v blízkosti fronty. Jídelna se trochu změnila, je tam více a více vlajek a pažních znaků a dárků od vojáků. Je to super, že něco takového existuje, myslím, že to dodá energii nejen díky jídlu.
Otevřeli jsme dvě nové sbírky
Otevřeli jsme dvě nové sbírky na podporu Ukrajiny. První sbírka zajistí teplo vojákům na frontě přes zimu. Druhá sbírka pomůže s logistikou. Budeme moc rádi, pokud se přidáte mezi naše dárce.
Společně k vítězství!
Vydržíme, protože je to nutné, protože chceme lepší svět pro naše děti.
СЛАВА УКРАЇНІ! ГЕРОЯМ СЛАВА!
Sláva Ukrajině! Hrdinům sláva!