Říjen 2023, Ford Ranger Icosy

Když jsme koupili od pana Krátkého T4 Jirka, nemyslel jsem si, že budeme záhy mít možnost vykoupit další auto od stejného majitele. Od pana Krátkého přišla SMS s nabídkou neinzerovaného auta a s nabídkou odprodeje za velmi dobrou cenu přímo pro nás. Kluci, kteří byli na prohlídce T4 Jirka jej prohlédli a shledali, že auto se pro nás hodí, a tak jsme jej koupili. Obchod proběhl hladce, pan Krátký nám zařídil převozní značky a všechno co bylo třeba, moc děkujeme za přízeň a pomoc!! 

Snažíme se pracovat na několika frontách najednou a od nákupu auta po převoz uběhne od 14 dnů až po dva měsíce, záleží na financích, prioritách, kapacitách potřebných pro přípravu auta a zajištění materiálu. Ford Ranger Icosy byl jedním z těch delších projektů, v době pořízení vozu jsme odjeli na východní Ukrajinu s předchozí pomocí a ostatní mezitím pomáhali auto připravit. Je to skládání malých dílků na jejichž konci je zajištěný materiál pro vojáky na nule.

V Čechách se na autě realizovaly první servisní práce: kontrolovala náprava, vyměňovaly silentbloky, vyměnili jsme pneumatiky. Zajistili jsme doklady, dálniční známky na cestu, natankovali a pan Miroslav a pan Viktor mohli vyrazit na hranici. 

Na hranici Vasyl převzal auto od kluků, kteří jej přivezli z České republiky. Byla tma a auto mělo oranžový majáček na střeše, jak je vidět u fotek z nákupu (auto bylo bílé). Hranice byla prázdná, ale několik evidentně rozčilených policistů s pistolemi se vyhrnulo z budovy, a ptali se Vasyla, jestli má povolení jezdit s majákem. Proč sem jezdíte s majákem, že to je státní hranice?! Podíváme se po kamerách, kde si jel, odkud jedeš, máš povolení, když jsou nejasnosti…
Na hranici, když jsou nejasnosti, tak na hranici stojíš, dokud se nevyřeší.
Paní, která na hranici vyřizovala doklady, Vasylovi řekla, „Pane, sundejte ten maják, jinak Vás nepustí přes hranice.“, tak Vasyl, než paní papíry vyřídila maják odmontoval a hodil na sedačku. 

V okamžiku pokračování už naštěstí policisté zase spali, tak nebyl maják, nebyl problém a mohli jet dál, prošlo to. Michal převzal auto za hranicí a dovezl ho do Zakarpatí. Michal autům rozumí, je profesionální řidič, pochvaloval si, že auto perfektně jede, což souhlasí s informací pana Krátkého, který nám auto prodával, že motor na autě je velmi dobrý.


Na Zakarpatí jsme auto opravovali, bylo potřeba především opravit rám, chtěli jej opravit lokálně, ale nakonec ho vyztužili kompletně a doplnili tam traverzy, vyvážili to a rám je nyní u auta dvojitý.


Měli jsme předjednáno s dodavatelem, který nám nabízel pomoc, nástřik na khaki odstín na Zakarpatí. Máme více ochotných lidí, kteří práci dělají a snažíme se je v prosbách o pomoc střídat, protože každý musí dělat svou hlavní práci a dostat za ní zaplaceno. Práci udělal nádherně, auto vypadá výborně, klobouk dolů, moc děkujeme, krásná práce! Platili jsme pouze za materiál, moc děkujeme za pomoc!! 

V Zakarpatí jsme dostali od dalšího dárce 5 kanystrů, které půjde použít na skladování nafty, moc děkujeme za pomoc!!

Pak jsme udělali zbytek servisu. Leonid udělal kompletní revizi brzd, výměnu olejů v motoru, olejový filtr, olej v převodovce, výměnu řemenu, kontrolu zadního diferenciálu a prachovky. Práce byla zadarmo, platili jsme pouze materiál, moc děkujeme za pomoc!!

Když jsme měli ráno odjet, zjistili jsme, že teče nádrž, museli jsme o cestu odložit, zajistit novou nádrž a vyměnit ji, to nám zasáhlo do rozpočtu a plánů hodně, ale nemohli jsme předat auto s touto závadou.

Třída 6.A základní školy na Zakarpatí s paní ředitelkou Mariou udělali sbírku, aby nám zajistili maskovací síť pro vojáky. Připravovali to již měsíc, my jsme měli původně v plánu na východní Ukrajinu vézt dvě auta, ale nemáme druhé ještě administrativně vyřízené, proto jsme se rozhodli cesty rozdělit, vznikl tak časový prostor pro tuto dobročinnou akci. 

Když byla cesta připravená, Vasyl se zastavil ve škole, sešel se s paní ředitelkou a žáky, poděkoval za pomoc nejen za síť, ale i zákopové svíčky, které se ve škole vyrábí prakticky nepřetržitě, momentálně jich mají vyrobených 500 ks, ale chybí vosk na dokončení, který sháníme u nás.  

Žáci se na práci na síti střídají, protože výroba sítě je manuálně náročná. Když to píši, tak mě to na jednu stranu vadí, že musí děti, které nic nezavinili, místo třeba hraní dělají toto, na druhou stranu je v tom naděje, že generace, která přijde po nás nebude lhostejná a převezme zodpovědnost a bude ochotna obětovat pro svobodu, základní lidské hodnoty svoje pohodlí, čas a pokud to bude nutné, tak i to nejcennější.  

Všechno špatné je nakonec pro něco dobré, například na západní Ukrajině jsme u Forda měli problém zajistit řidiče, kdybychom jeli s dalším autem, chyběli by nám další řidiči. Na centrální Ukrajině, jsme měli přislíbené řidiče, ale bylo potřeba zajistit řidiče ze západní Ukrajiny, nabídnul se Andrej, který s námi jel minulou jízdu. Jeli jsme k jednotce, kde může být vojenský materiál, který by mohl být přínosný pro Andrejovo muzeum, tak měl o motivaci navíc. Andrejovi se navíc podařilo sehnat dárce 100 litrů nafty na cestu, takže jedno auto jsme měli pokryté! 


Jeli jsme společně se skupinou dobrovolníků, kteří vezli dvě auta, respektive se jim nakonec podařilo dát dohromady tři auta, takže s dodávkou Vasyla a Fordem jsme jeli na východ v pěti autech.


Dojeli jsme na centrální Ukrajinu, byla už tma, Andrej z centrální Ukrajiny s ostatními už vyrazil napřed, na centrální Ukrajině na nás čekali dva řidiči, kteří nás vystřídali a jeli jsme celou noc na východ.

Po cestě jsme měli prakticky po celou dobu mlhu, cesta byla náročná, jeli jsme 60 – 80 km úplně bez zastávek, dorazili jsme asi v 8 hod v Pavlohradě, mlha byla na celém Donbase, jeli jsme bez zastávek, pořád jsme se střídali.

Počkali jsme na geolokaci pro předání a dojeli jsme předat naše auto vojákům z 4. Brigády rychlé reakce Národní gardy Ukrajiny k Donetsku. 

Kromě auta jsme dovezli všechny požadovaní položky ze seznamů 02.10.2023. a 10.10.2023 v novinkách, navíc mirelon s hliníkem, folie do zákopu, kanystry, sekyry, spojovací materiál, jídlo, energetické tyčinky, kanystry, trvanlivé potraviny.

Ve Vinici na centrální Ukrajině Andrej řekl, ještě naložím „Dva Icosy“. Vasyl říká „nevěděl jsem, co to je“, myslel jsem elektronická cigareta, když nasedli kluci do našeho auta, řekli nám, že to jsou dva pánové z Litvy, kteří se jmenovali Icas/Icras a protože jsme to nebyli schopni udržet v paměti, začali jsme používat zavedený název pro kluky Dva Icosy. 

Když jsem se potkal při další cestě s klukem, který řídil auto opět na centrální Ukrajině, tak se s Vasylem opět univerzálnímu jménu smáli, pochopil jsem, že tak dodatečně pojmenujeme Ford Ranger Icosy a nikdy si ho s jinou cestou nespleteme.

Naše pobavení nad jmény nic nemění na respektu a vděku pánům z Litvy, kteří dlouhodobě na Ukrajině pomáhají, jeden z nich je generálem ve výslužbě. Oba přispěli na pomoc nemalou částkou a i osobně se zapojili do podpory napadené země a jezdí s pomocí. 

Andrej se pana generála zeptal: „Proč na Ukrajině pomáháte?“, pan generál odpověděl: „Protože nás chráníte“.