Říjen 2024 Mitsubishi L200 Otto, Hyundai H1 Tomáš
Každá cesta má několik hlavních bodů které jsou páteří podpory, většinou jsou to finančně větší položky, nebo obtížně zajistitelné položky, které mají u příjemců vysokou hodnotu, nebo prostě v tu chvíli jsou nejvíce potřeba a rychle. U této cesty jich byla celá řada. První dvě položky byly dvě darovaná auta, díky firemními dárci do Českých Budějovic, offroad pickup L200 podle dárců jménem Otto a dodávka s integrovanou chladicí jednotkou, která dostala jméno Tomáš.
Když mluvíme o autech, jména pomáhají se rychle orientovat. Auta byla provozovaná, udržovaná, u L200 byl proveden servis těsně před darovánim. Díky Evě a Adamovi za zprostředkování a pomoc s převozem aut.
L200 jsme nastřikali na khaki, díky Martine, odvezli na Zakarpatí na výměnu spojky (v Čechách se nám nepodařilo servis v dobrovolnické podobě sehnat). Na Zakarpatí nám moc pomohla firma Ivana a Vasilije, platili jsme pouze materiál, děkujeme!
Hyundai jsme převezli na Železnobrodsko, kde kluci vyměnili kardan. Z velmi úspěšné sbirky na elektrocentrály na Donio jsme z 16 zakoupených elektrocentrál odvezli 10ks na převoz přiljemcům, tady děkujeme všem dárcům a největšímu dárci, společnosti LASAK zvlášť.
Díky Kateřino, Evo, Adame, Martine, JirkoP a všem ostatním, kteří se na výrobě zákopových svíček podílejí, sbírkou vosku, pracích výrobě, nebo dopravou.
Z Prahy jsme vezli taxíkem, díky Ivane, 10krabic (500ks) zákopových svíček z naši výroby. Další věci které jsme vezli z Prahy: drobný zdravotnický materiál, karimatka, položky, které jsme dostali od dárců a které mají aktuálně uplatnění v nemocnici nebo na frontě.
Moje pátá cesta
Byla to moje pátá cesta a každou na počátku provází pochybnosti, obavy z toho co mne čeká. Pokaždé se mi nechce od rodiny. Pro mne je to práce s jasným cílem. Pokud nejedu osobně, neumím doručit a předat informace o výsledku a i když tady jsem, stejně to neudělám dost dobře a mám co zlepšovat. Pokud nebudou informace, nebude o naši práci co nejpřesněji informovaný dárce a i dobrovolník, tak se ochota vybrat projekt k podpoře a zapojit se, sníží. Pokud nepracujete a nebo není práce vidět, není podpora, z kruhu se nedá vystoupit, aby současně pokračoval. Ideálně by na předávce měli být dárci a dobrovolníci, aby si ověřili, že to co dělají má smysl a 2500km od nich jsou lidé v kritických životních podmínkách a pomoc opravdu potřebují.
Cesta s Hyundai z Prahy 20:00, přes Ostravu 23:45, kde budím Ivana, abychom naložili 10ks elektrocentrál a mohl jsem pokračovat dál. Díky Ivane za pomoc a Juro za vyzvedutí u prodejce, zase jsme něco málo ušetřili, mířím na přechod Slovensko – UA, Sobrance 6:30. Před obchodem jsme se potkali s Vasylem abychom převezli auto na Zakarpatí.
Přijeli jsme na oběd a rovnou se stavili za Andrejem v Muzeu a za Michalem. Oba jsou pevnou součástí SOHTASH, kde jsme vyložili elektrocentrály a auto Michal odvezl na zavaření nosné části podvozku.
Odpoledne jsme s Vasylem a Denisem zprovoznili 10 elektrocentrál, dopnili olej, benzín a každou otestovali cca 20minut v chodu, všechno co se veze má frontu musí být otestované a funkční.
Riziko nespočívá jen ve zbytečně dovezeném materiálu, ale hlavně absence, nefunkčnosti může vojákum i uškodit, pokud se na ní nemohou spolehnout. Napřiklad auta mohou být úplně rezatá, ale musí jet, když je potřeba. Ztráta funkce může v nevhodnou chvíli znamenat ztrátu života.
Večer jsme naložili všechny tři auta, 14 krabic se zákopovými svíčkami, 10 elektrocentrál, 2 sady pneumatik, jedny nové do bláta pro L200 a jedny použité, kanystry s naftou na cestu 265
litrů, děkujeme Michalovi a Alexandrovi. Naložili jsme 6ks zákopovych kamen, všechno co jsme měli naložit a mohli naložit nyní bylo v autech. Během cesty po Zakarpatí, ale i z centrální Ukrajiny bude materiálu ještě přibývat.
První část cesty
Večer jsme s Vasylem udělali administrativu na předání, abychom měli vše v pořádku na cestu a následoval den počátku cesty. Večer jsme si opět udělali jasno mezi naším a kyjevským časem, už jsem o tom psal, jak se na Zakarpatí cítí být v našem časovém pásmu, proto hodiny na zdi musí být mechanické, které se neseřizují na kyjevský čas :-).
Odjezd ze Zakarpatí je další emoční zkouškou, rodiny se na čas rozdělují, abychom splnili náš úkol. Naše auta opatříme magnetickými znaky organizace SOHTASH, abychom propojili všechny tři auta do jedné kolony, společná příslušnost nám usnadňuje průjezd v kontrolních bodech. Vlajky na palubních deskách je sice pozůstatek daru vojáků v prvním roce a prvních měsících otevřené agrese 2022, kteří nás odlišili od nepřátel, dnes má přesah, pro mne je připomínkou statečných lidí na Ukrajině, kteří bojují za svoji vlast a kterým pomáháme.
Ráno jsme jeli k Andrejovi, kde jsme naložili lopaty, napečené dobroty pro vojáky od dobrovolnice, ovoce, 5 maskovacích sítí, vyrobených dobrovolníky v muzeu.
Další zastávka: zastavili jsme se ve škole, kde byly připravené obrázky a vzkazy od dětí.
Sestava řidičů ze Zakarpatí, Andrej, Vasyl, Denis a já.
Reálný odjezd se všemi zařizováními byl okolo 9 hod. Do Vinice na centrální Ukrajině jsme se dostali v podvečer. Vyzvedli jsme od dárců dvoje velká kamna, Táňu a Dimu, kteří nás vystřídají v řízení. Dima má v nemocnici v Dnipru syna, navštíví ho a odvezou jeho věci a auto. Domluvili jsme se, že mě do nemocnice sebou vezmou. Zastavujeme jen minimálně, tankujeme auta z kanystrů dokud nám zásoby stačí.
Táňa vystřídala v řízení mne a Dima Vasyla. Nemám předsudky ve věci řízení auta ženami, ale i tak mne Táňa překvapila, jak bravurně jela, sice jsem neusnul, ale ne kvůli ní. Rozdělili jsme se s Vasylem, jeli jsme do Dnipra a Vasyl jel na první předávku - 7 elektrocentrál, 2 maskovací sítě, pletené ponožky, sladkosti z Irshavy jednotce 63 brigády směr Robotino.
Dojeli jsme do Dnipra před 5 hod, museli jsme počkat, až bude možné syna navštívit. Po hodině odpočinku jsem se s Táňou a Dimem zašel podívat do nemocnice. Syn upoután na vozíku, ale v dobré náladě z návštěvy rodiny, seznámili jsme se, popřál jsem brzké uzdravení a nechal je o samotě a vyrazil na průzkum. Nemocnice je velká, je vidět, že chybí peníze na modernizaci. Kromě intenzivně provozovaného oddělení je na chodbách všude tma, v Druzivce to bylo ještě složitější, uvidíme večer v Charkově.
Už v minulých cestách jsem psal, jak je jízda na Ukrajině specifická, předjíždění a rychlost, kde to jde a jak to jde, s ohledem na hlídané úseky, nicméně kde jsou silnice užší, platí nepsané pravidlo, že se jezdí polovinou nebo celým autem mimo vozovku a vytvoří se tři pruhy tam kde jsou dva. Funguje to docela dobře.
I když je z hlediska únavy východ slunce obtížný, je příjezd na východ brzy ráno plný zajímavých obrazů, někde vnímáte architekturu staveb, někde přírodní krásy, někde všechno dohromady s hrůzami války, je to syrové, je to přítomné a musíte to všechno přijmout. Je to čas před předávkami, který je většinou tichý, každý bojuje s únavou a připravujeme se na nejnáročnější etapu cesty.
Po cestě z Dnipra jsme se zastavili v naší oblíbené jídelně a dali si boršč. Vyšla na nás pomoc s těžkým hrncem polévky. Kluci se toho ujali. Celá jídelna je čistě s ženským personálem, podívejte se do historie novinek, jestli Vás zajímá jak funguje stravovacích zařízení v blízkosti fronty. Jídelna se trochu změnila, je tam více a více vlajek a pažních znaků a dárků od vojáků. Je to super, že něco takového existuje, myslím, že to dodá energii nejen díky jídlu.
Druhá až sedmá předávka pomoci
Projíždíme posledním checkpointem. První a poslední kontrola dokladů s dokumentací, zastavujeme a rozdáváme balistickou ochranu, nemáme pro všechny (pouze dvě na pět lidí), ale tu co máme použijeme. Druhá předávka byla pod Dniprem – zásahová jednotka "Offort" předali jsme dvoje kamna z Vinice, sladkosti z Irshavy, dostali jsme artefakty do muzea.
Pokračujeme na Slavjansk, třetí předávka na sjednaném místě, 71 Jagerská brigáda a my předáváme 4x kamna, 10krabic svíček, tři elektrocentrály, 2 maskovací sítě, ovoce, chlapci nám nechali své díky na vlajkách a rozloučili jsme se.
Čtrvrtá předávka jednotka 3018 směr Dobropilia, předali jsme L200, pneumatiky do blata, lopaty a krumpáče. Před předáním se rozdělujeme s Táňou a Dimem, kteří jedou s H1 vyřizovat synovi věci. Chlapci moc děkují firemnímu dárci, posílají poděkování za auto na vlajce UA, velmi rádi předáme.
Pokračujeme na Kramatorsk na pátou předávku, zásahová jednotka "Cunami", kde predavame materiály ze Zakarpatí od dárců pro obránce ze Zakarpatí.
Cestu městem Izjum jsem absolvoval už podruhé a pokaždé, když vidím zbořeninu mostu si vzpomenu na bezmoc, když se po troskách mostu snažili evakuovat civilisty. Město je válkou zničené. Při výjezdu míjíme rozpůlený činžovní dům zasažený raketou.
Přes Pokrovsk už jsme jet nemohli, není už pod kontrolou ZSU a bylo by to příliš nebezpečné. Jedeme pro H1 za Dimem a Táňou. Čekají nás ještě dvě zastávky, loučíme se a jedeme na Charkov. Auta se pomalu vyprazdňujou, ale stále nejsou prázdná. Potkáváme na rychlostní komunikaci BVP, které se přes nás přežene, zkoušíme s ním neúspěšně držet krok.
Zastavujeme na šesté předávce pod Charkovem, předáváme jednotce 14 brigády směr Kupjansk, zákopové svíčky, sada pneumatik, maskovací sítě 2x, 2x zákopové kamna.
Už jsme všichni hodně unavení a pozornost klesá, při předávce jsem se rozhodl využít chvíle a odskočit si, není nad soukromí a tak se vydávám ze silnice do pole, kluci mne natěstí včas zastavují a upozorňují že mířím na zaminované území, které je navíc je označené, poměrně rychle jsem si to rozmyslel a potřebu odložil na jindy :-) Nebezpečí je tu všude a na chyby není prostor.
Finální sedmá předávka je dodávka Hyundai H1 pro vojenskou nemocnici v Charkově, vojenská část 1563, Charkov. Přijíždíme za tmy. Myslel jsem, že focení nebude možné, ale na místě byl připravený reflektor.
Tak jsme tedy pár fotek při fyzickém předání udělali a zbytek jsme nafotili uvnitř. Nemocnice měla opět nulové osvětlení. Sešli jsme si v kanceláři ředitele oddělení. Balistická vesta vedle stolu a helma na skříni dává vědět, že tady se musí vedle zachraňování i chránit. Pan ředitel byl moc milý, seznámili jsme ho s faktem firemního dárce auta, které jsme jim předali. Na náš návrh vepsat poděkování na vlajku okamžitě vzal za svůj a společně s Andrejem se pustili do práce.
I v těchto situacích zažíváme občas veselé chvilky, které vyplynou z konkrétní situace. Když bylo poděkování na vlajce, chtěli jsme se vyfotit. Pan major mi předtím věnoval pažní znak jejich jednotky a protože byl v civilu a fotka si vyžadovala identifikaci, připnul jsem mu darovaný znak jednotky na hruď. Společně jsme se zasmáli a pan major se na focení raději převlékl do uniformy, ale lidskost se smyslem pro humor tím už nezmizela.
Na předání za námi přišel vedoucí chirurgie, která by se zde měla otevírat, ukázal nám prostory a základní vybavení, požadavek je na chirurgické vybavení, požádali jsme o aktualizaci seznamu. Pokusíme se pomoci.
Cesta zpátky
Cesta zpátky na Zakarpatí je extrémně náročná, už jsme vyčerpaní úplně všichni, hledáme zbytky energie, vše je to navíc už v noci. Zastavujeme se na centrální Ukrajině u příbuzných a
dostáváme oběd a vřelé obětí, pokračujeme dále na Zakarpatí.
Po celou cestu od centrální Ukrajiny na východ a zpět nám v telefonech bzučí zprávy z tísňových oznámení, chodí po minutách hodinách, venku znějí sirény, podobně jako u nás v Čechách, když se zkoušení, jestli fungují, tady je to ale doopravdy. Lidé se už neschovávají, naučili se v tom žít, ale to neznamená, že riziko se změnšilo. Je tu válka, která si vybírá oběti. Pro nás je to alarm, že musíme pracovat více, aby i tady co nejdříve sirény utichly a lidé mohli normálně žít.
Sčítání kilometrů: Vito, L200 a H1 to je 3x 950=2850 km z České republiky na Zakarpatí, ze Zakarpatí na centrální Ukrajinu a na východ Kramatorsk, Slavjansk. Izum, Charkov a zpět na Zakarpatí, 3100km Vito, 1750 km L200, 2060 km H1. Celkem najetých 9760 km na jednu cestu.
Večer přijíždíme na Zakarpatí, jsme pozváni k Andrejovi na večeři. Jsem zvyklý na českou kuchyni a nejsem v oblasti jídel objevovatel, ale na Ukrajině je to pořád nové. Přijeli jsme domů pozdě večer, sprcha byla po několika dnech na cestě odměnou.
Ráno jsme uklidili auto a naložili dalších 14 krabic (700 KS) se zákopovými svíčkami, které posíláme novou poštou na frontu. Jsme za hmotnostním měsíčním limitem, který máme v nové poště jako nezisková organizace bezplatně.
Přesun na autobusové nádraží, cestu autobusem už jsem popisoval, tentokrát rekord 22 hodin z toho 8,5 hodiny čekání na hranici, nic příjemného.
Hodnocení na konec
Mám smíšené pocity, z dobře odvedená práce, noví přátelé, nové úkoly, nové příležitosti ke zlepšení, ale stále ve válce. Smutek ze zbytečně zmařených životů, bolesti válkou zničené země. Ukrajina je bohatá země, na první místo bohatství bych ale nedal nerostné suroviny, produkty zemědělství, ale občanskou společnost, která brání svoje svobody. Nakonec je to to, z čeho má agresor největší strach, kdyby se to přeneslo do russka, bylo by po diktatuře, lidé by vyšli do ulic a svrhli tu zrůdu v Kremlu. Demokracie a svoboda je lepší než útlak a diktatura, lepší pro lidský život, horší jen pro diktátora a jeho posluhovače, které si platí.
Spolupracujeme na Ukrajině právě s lidmi, kteří jsou páteří a motorem těchto občanských hodnot, učím se, snažím se kriticky myslet, komunikovat naše společná témata a hledáme společně cesty a řešení. Neznamená to, že mají všichni stejný názor, naopak je to názorová pestrost, společné mají to že dovedou diskutovat, akceptovat rozdíly. Co je spojuje, že poznají zlo a nechtějí ho a jsou připraveni se mu postavit bok po boku.
Myslím, že russko si v tomto ohledu vzalo moc velké sousto, sami občanskou společnost prakticky zlikvidovali, ale na Ukrajině je silná, my jako západ, musíme pomáhat ať to brzy skončí a
zemře co nejméně lidí, oni se postarají o zbytek.
Děkuji, že jste mou cestu dočetli až sem. Nyní bych Vás rád požádal, podívejte se níže na naše nové sbírky a pokud můžete, přispějte, nebo se podívejte na seznam potřebných položek na našem webu. Buďte hlavně aktivní, nečekejte s rukama v klíně, pokud chcete lepší svět, než se blíží z východu, bude třeba pro to něco obětovat.
Děkuji.
Honza Riedl
Otevřeli jsme dvě nové sbírky
Otevřeli jsme dvě nové sbírky na podporu Ukrajiny. První sbírka zajistí teplo vojákům na frontě přes zimu. Druhá sbírka pomůže s logistikou. Budeme moc rádi, pokud se přidáte mezi naše dárce.
Společně k vítězství!
Vydržíme, protože je to nutné, protože chceme lepší svět pro naše děti.
СЛАВА УКРАЇНІ! ГЕРОЯМ СЛАВА!
Sláva Ukrajině! Hrdinům sláva!